F-111D/E Aardvark Hobby Boss

"F-105 byla vyzbrojena řízenými střelami a dělem. Byla sestrojena pro vysokou rychlost a nízkou výšku, uvnitř nesla jednu nukleární bombu. První let proběhl roku 1955, Thunderchief se zařadil do služby roku 1985. Jako největší jedno motorová stíhačka zaměstnaná u USAF, jednosedačková F-105 mohla být předělána k doručení větší železné bomby než čtyř motorový strategický bombardér ve druhé světové válce. Na F-105 se nejvíce vzpomíná jako na hlavní útočný bombardér v Severním Vietnamu pro válce ve Vietnamu."""

"Grumman F9F Panther byl první tryskový letoun výrobce, druhý u Amerického námořnictva. Prvně vzlétl roku 1947. Poháněn byl turbomotorem Rolls-Royce Nene v licenci společnosti Pratt & Whitney jako J42. Jelikož bylo málo prostoru na pohonné hmoty pro žíznivý tryskáč, byli na křídla permanentně přimontovány nádrže na palivo. Verze F9F-2B byla obohacena o schránky na bomby a rakety, které byli umístěny pod křídly. F9F-2P byla neozbrojená, fotografující průzkumná verze v Korei. Délka: 11, 3m, rozpětí křídel: 11, 6m, výška: 3, 8m, váha prázdného letounu 4 220kg, maximální váha: 7 462kg, maximální rychlost: 925 km/h, dolet: 2 177km."""

"Wildcat byl hlavní palubní letoun, když US vstoupila do WWII. F4F je válcovitý letoun s hranatými konci křídel, směrovkou a úzkorozchodným podvozkem. F4F byl dobře ozbrojený a spolehlivý. Byl to palubní letoun, který lépe přistál na palubě než na zemi. V této formě neměl F4F žádné omezení rychlosti, F4F-3 byl přijat USN a roku 1939 bylo objednáno 54 letounů. Po těchto dvou letounech byla odstraněna zbraň z kapoty a letoun byl na křídlech osazen čtyřmi zbraněmi 0, 50. Produkce byla podpořena motorem R-1830-76, mnoho F4F-3 nemělo žádné obrnění a těsnění palivové nádrže."""

"Smlouvu na vytvoření EF-111s z existující F-111A vyhrál Grumman roku 1974. Vzlétl on 10 Března 1977, a do boje byl doručen začátkem roku 1981. EF-111A Raven převzal navigační systém F-111A s revidovaným radarem AN/APQ-160 s primárním mapováním země. Hlavním rysem Ravenu, byla rušička Raytheon AN/ALQ-99E odvozená od námořní ALQ-99 na Prowleru. Jeho základní elektronika byla nainstalována v části kde byli instalovány zbraně, spolu s převodníky instalovanými v 16 stop (4.9 m) dlouhém ""kánoiovitém"" krytu antény, kompletní instalace vážila nějakých 6, 000 liber (2, 700 kg). Přijímače byli instalovány v žeberní části, jako EA-6B. Elektrický a chladící systém byl intensivně upravován, aby podpořil tato zařízení. Kokpit byl taktéž předělán, letadlové a navigační displaye byli přemístěny na pilotovu stranu, letová kontola kromě plynových pedálů byli odstraněny od druhého sedadla, kde se nacházeli instrument a kontrola válečného důstojníka."