Modely - Kity

"Stíhačky Bf109G-6 byly chybně nasazovány do mnoha akcí, pro které nebyly určeny a jejich účinek a výkon tím utrpěly. Když se to ještě umocnilo méně schopnými piloty, vyústilo to do devastujících akcí jednotek Bf109G-6, ve kterých byly v roce 1944 ničeny svazky Mustangů a P-47 Thunderboltů. Nejrozšířenější vyráběnou verzí G-6 byly stíhačky R-3 a R-6."""

"Jedno z klasických letadel z období 2. světové války, Corsair, bylo zkonstruováno v roce 1938 tak, aby vyhovělo požadavku USN na palubní stíhačku. Charakteristické křídlo mělo poskytnout dostatečný prostor pro velkou vrtuli, připojenou k motoru Double Wasp. Model XF4U-1 letěl poprvé 29.května 1940. 1.října 1940 jako první letoun dosáhl rychlosti 646 km/h. Letadlo bylo používáno od poloviny r.1942 a vývoj pokračoval do roku 1952."""

"BF 109, jedna z nejskvělejších stíhaček všech dob, zkonstruovaná Willi Messerschmittem, byla nepřetržitě vyráběna od r.1939 do r.1945.Bylo vyrobeno více než 33.000 kusů (přesný počet není znám). Představovala skoro 2/3 celkového německého objemu výroby jednosedadlových stíhaček, čímž byla jednou z nejmasověji vyráběných stíhaček všech dob. Poprvné se objevila v akci ve Španělské občanské válce a byla bezpochyby nejlepší světovou stíhačkou než byla překonána v r.1940 Spitfirem."""

Realistický model. Důraz na detail

Realistický model. Důraz na detail

Realistický model. Důraz na detail

Realistický model. Důraz na detail

Realistický model. Důraz na detail

Realistický model. Důraz na detail

Realistický model. Důraz na detail

Realistický model. Důraz na detail

Realistický model. Důraz na detail

Realistický model. Důraz na detail

Realistický model. Důraz na detail

"Grumman F9F Panther byl první tryskový letoun výrobce, druhý u Amerického námořnictva. Prvně vzlétl roku 1947. Poháněn byl turbomotorem Rolls-Royce Nene v licenci společnosti Pratt & Whitney jako J42. Jelikož bylo málo prostoru na pohonné hmoty pro žíznivý tryskáč, byli na křídla permanentně přimontovány nádrže na palivo. Verze F9F-2B byla obohacena o schránky na bomby a rakety, které byli umístěny pod křídly. F9F-2P byla neozbrojená, fotografující průzkumná verze v Korei. Délka: 11, 3m, rozpětí křídel: 11, 6m, výška: 3, 8m, váha prázdného letounu 4 220kg, maximální váha: 7 462kg, maximální rychlost: 925 km/h, dolet: 2 177km."""

"Commando V-150 je členité vozidlo s koly a náhonem 4x4, což mu umožňuje rychlost 113 km/h . Vodotěsný čumák z něj dělá obojživelné vozidlo a pro jízdu ve vodě nepotřebuje žádné další přípravy. V-150 se vyráběl v 16ti konfiguracích, včetně velení, oprav, minometů, vlečení jiných vozidel, vozidel pro vzdušnou obranu, a obrněný převoz osob. Může zde být instalováno vice druhů zbraní jako třeba lehké a poloautomatické zbraně, raketový system, minomety a děla 90mm."""

Realistický model. Důraz na detail

Realistický model. Důraz na detail

Realistický model. Důraz na detail

"Stíhačky Bf109G-6 byly chybně nasazovány do mnoha akcí, pro které nebyly určeny a jejich účinek a výkon tím utrpěly. Když se to ještě umocnilo méně schopnými piloty, vyústilo to do devastujících akcí jednotek Bf109G-6, ve kterých byly v roce 1944 ničeny svazky Mustangů a P-47 Thunderboltů. Nejrozšířenější vyráběnou verzí G-6 byly stíhačky R-3 a R-6."""

Realistický model. Důraz na detail

"Odložené dodávky P-40 pro USAAAC byly znovu obnoveny s P-40B. V Září 1940 bylo Armádou vyrobeno 131 P-40B k nahrazení odloženého P-40. P-40B měl extra 0.30-palcový samopal na každém křídle, nesoucí na křídlech celkem čtyři 0, 30-palcové zbraně. Dvě 0.50-palcové zbraně byli z trupu odstraněny. Motor byl stále V-1710-33. První P-40B vzlétl 13 března 1941. Vývozním ekvivalentem P-40B byl Tomahawk IIA. Byl odvozen z americké verze s výměnou křídelních zbraní na čtyři Brownings 0.303-palců. 110 kusů bylo vyrobeno pro RAF. 23 z těchto letadel bylo převezeno do USSR a jedno do Kanady jako výukový letoun."""

"Smlouvu na vytvoření EF-111s z existující F-111A vyhrál Grumman roku 1974. Vzlétl on 10 Března 1977, a do boje byl doručen začátkem roku 1981. EF-111A Raven převzal navigační systém F-111A s revidovaným radarem AN/APQ-160 s primárním mapováním země. Hlavním rysem Ravenu, byla rušička Raytheon AN/ALQ-99E odvozená od námořní ALQ-99 na Prowleru. Jeho základní elektronika byla nainstalována v části kde byli instalovány zbraně, spolu s převodníky instalovanými v 16 stop (4.9 m) dlouhém ""kánoiovitém"" krytu antény, kompletní instalace vážila nějakých 6, 000 liber (2, 700 kg). Přijímače byli instalovány v žeberní části, jako EA-6B. Elektrický a chladící systém byl intensivně upravován, aby podpořil tato zařízení. Kokpit byl taktéž předělán, letadlové a navigační displaye byli přemístěny na pilotovu stranu, letová kontola kromě plynových pedálů byli odstraněny od druhého sedadla, kde se nacházeli instrument a kontrola válečného důstojníka."

"F-105 byla vyzbrojena řízenými střelami a dělem. Byla sestrojena pro vysokou rychlost a nízkou výšku, uvnitř nesla jednu nukleární bombu. První let proběhl roku 1955, Thunderchief se zařadil do služby roku 1985. Jako největší jedno motorová stíhačka zaměstnaná u USAF, jednosedačková F-105 mohla být předělána k doručení větší železné bomby než čtyř motorový strategický bombardér ve druhé světové válce. Na F-105 se nejvíce vzpomíná jako na hlavní útočný bombardér v Severním Vietnamu pro válce ve Vietnamu."""

"Wildcat byl hlavní palubní letoun, když US vstoupila do WWII. F4F je válcovitý letoun s hranatými konci křídel, směrovkou a úzkorozchodným podvozkem. F4F byl dobře ozbrojený a spolehlivý. Byl to palubní letoun, který lépe přistál na palubě než na zemi. V této formě neměl F4F žádné omezení rychlosti, F4F-3 byl přijat USN a roku 1939 bylo objednáno 54 letounů. Po těchto dvou letounech byla odstraněna zbraň z kapoty a letoun byl na křídlech osazen čtyřmi zbraněmi 0, 50. Produkce byla podpořena motorem R-1830-76, mnoho F4F-3 nemělo žádné obrnění a těsnění palivové nádrže."""

Realistický model. Důraz na detail

Realistický model. Důraz na detail

"Flak 37 byl stejný jako Flak 36. Flak 37 se stal standardní obrannou zbraní proti letícím letounům a byl využíván v devíti až dvanácti členných bateriích. Byli osazeny také na vlacích, lodích, ponorkách U-boat, dělostřeleckých věžích a různých jiných zařízeních. V Srpnu 1944 jich sloužilo 4211 jen u Luftwaffe."""

"Během let 1940 -1941 vyrobil Gustloff Werke v Suhlu zbraň Gerat 239, jako lehkou zbraň pro výsadkáře a horské jednotky. Gebringsflak 38 vešel do služeb v roce 1942 a v Únoru 1945 sloužilo pouze 180 kusů. Oba sloužili jako protiletecké a protitankové zbraně. Zbraň ale byla příliš lehká, čímž utrpěla přesnost zbraně."""

"FW190D9, která se poprvé objevila v srpnu 1944 jako výsledek speciálního pořadavku ministerstva letectví, byla pokusem o výrobu vysokolétající stíhačky. Bylo vycházeno z existující stíhačky FW190A8. Červený povrch s bílými pruhy byl projektován proto, aby upozornil protiletadlovou obranu na pozemních bojištích, že jde o přátelské letadlo."""

"Vývoj stroje Land-wasser-schlepper (země-voda-oraniště) začala roku 1936, ale prvních sedm strojů bylo dokončeno v Červenci 1940. Dalších 14 bylo vyrobeno v Březnu 1941. Stroj byl navržen společností Rheinmetall-Borsig as jako obojživelné vozidlo pro inženýry, ale nemělo prostor pro uskladnění a nakládací/vykládací vstup. K vyřešení tohoto problem byli vyrobeny deseti a dvaceti tunová obojživelná vozidla, která převezla posádku 3 až 5 mužů a 20 pasažérů. Dalším problémem bylo, že vozidlo nebylo obrněné, tudíž nemohlo zasahovat v bitevní zóně. LWS sloužilo v Rusku a Severní Africe."""

"Během druhé světové války začala loď Admiral Graf Spee svou cestu v Jižním Atlantiku a v Indickém moři, began her cruise as a raider in the South Atlantic and the Indian Ocean, tak hroziví spojenci zásobovali Britské linie zformované do osmi jednotek. Celkem tam byly tři bojové lodě, dva bojové křižníky, čtyři letadlové lodě a šestnáct křižníků. 13 prosince 1939 byla umístěna do Britské pronásledovací skupiny, složené ze tří křižníků a bitva o River Plate mohla začít. Během bitvy způsobila loď Graf Spee těžké poškození Exeteru, inflicted heavy damage upon the Exeter. Admiral Graf Spee doplul do neutrálního přístavu v Montevideu, v Uruguayi, kvůli opravám. 17 prosince 1939 čekala v mezinárodních vodách spolu s křižníky, německá loď jen vyplula z přístavu a byla potopena vlastní posádkou."""

"Prinz Eugen byla třetí a posledním těžkým křižníkem, který uvedl do provozu Kriegsmarine. Její výpad v Severním Atlantiku spolu s Bismarckem a její potopení Hoodu v Dubrnu 1941 jí zajistilo místo v historii. V únoru 1942, spolu s bojovými loděmi Scharnhorst a Gneisenau, proplul prinz Eugen skrz Anglický kanál na cestě zpět do německa. Krátce poté na cest kolem Norska byla zasažena torpédem a poškozena britskou ponorkou. Loď nebyla schopna služby do začátku roku 1943, poté byla používána jako tréninková loď na Baltu. V letech 1944-1945, byla Prinz Eugen použita na bombardování pobřeží Baltu jako krytí evakuace raněných vojáků před Sovětskými vojáky. Ačkoli byla loď mnohokrát poškozena, její posádka na ní vzpomíná jako na „šťastnou loď“. Prinz Eugen byla jedinou jednotkou Kriegsmarine, která přežila druhou světovou válku. """

Realistický model. Důraz na detail

Realistický model. Důraz na detail

Realistický model. Důraz na detail

"CH-47 Chinook Americké armády je vyráběn společností Boeing Vertol. Chinook sloužil jako primární dopravník Americké armády a dalších vojenských sil po mnoho dekád. Jeho specializace byla přeprava vojáků, dělostřelectva, munice, paliva, vody, barikádního materiálu, zásob a zařízení na bitevní pole. Ostatní mise byli zdravotnická evakuace, oprava letounů, protipožární zásahy, výsadek parašutistů, převoz těžkých konstrukcí, pomoc při živelných katastrofách a hledání a záchrana osob. Efektivnost Chinooka byla kontinuálně zvyšována různými vylepšeními od CH-47A po CH-47D. Různá vylepšení zvýšila nosnost Chinooku dvakrát oproti počátku. Motor: 2 Lycoming T-55-L-714turboshaft, 3, 750 shp každý, průměr rotorů: 60 stop, délka trupu: 51 stop, celková délka: 99 stop, výška: 18 stop 7 palců, váha prázdného letounu: 22, 452 liber, maximální nosnost: 50, 000 liber, maximální rychlost: 185 mph, letová výška: 17, 000 stop, dolet: 1, 250 mil."""

Harushio je nazývána třetí generací ponorek, používá dvojtý plášť a trup tvaru kapky. Silueta je podobná typu Yushio, ale zde je projekční sekce s obranným sonarem , který zaznamenává náklon plavidla, tím se odlišuje. Trup byl prodloužen o jeden metr, čímž se vnitřní prostor významně zvětšil oproti typu Yushio. Ponorka je technicky odvozená od předchozí třídy Yushio, ale má tišší chod a lepší schopnosti při plavbě pod vodou.

"Veliká poptávka po lokomotivách v německu během druhé světové války vyústila v explozi výroby. První výroba tříd 44, 50 a 86 byla zjednodušena, ostatní typy lokomotiv byli zrušeny. Nejlepší lokomotivou války byla třída BR 50. Výroba BR 52 nebyla předvídána v žádném výrobním programu až do roku 1939. V roce 1941 byla zjevná potřeba jednoduššího typu. Tyto stroje nastoupili s možnou hmotností nákladu 15 tun a s maximální rychlosí 80km/h (44mph) vpřed i vzad. Nezbytné množství materiálu a dělníků bylo možné snížit k ušetření nákladů na výrobu."""

"Těžký tank KV byl navržen a používán jako těžký průrazný tank. Jako tank svého druhu trpěl defekty hlavní zbraně L-11, která nebyla příliš dobra v ničení bunkrů a barikád nepřítele, to by mohlo být fatální. Aby lépe dělali svou práci, byli postranně přebudovány na tanky s 76, 2mm zbraní. První tohoto typu používal nový větší a vyšší sedmistrannou věž, na které byla namontována houfnice M-10 152mm. Tato verze, která má mnoho rozdílných detailů oproti staršímu standardnímu typu byla přezdívána KV “Velká věž” nebo KV-2 Model 1939. Jelikož velká věž na běžném trupu KV byla velmi těžko ovladatelná, získal tento tank brzy směšnou přezdívku “Mobilní umývárna”!"""

Realistický model. Důraz na detail

AAVP 7A 1 je vybaven střílnou, která zajišťuje vyšší bezpečnost a lepší palebnou sílu než předchozí modela. Byl namontován granátomet MK19 40mm a kulomet M2 HB CAL 50. Střílna umožnila střelci zasáhnout cíl až na 1.500 meterů příčný pohyb plných 360 stupňů s rychlostí 45 stupňů za sekundu. Zlepšení zabudované v AAVP 7A 1 reprezentuje zajímavou výkonnost. AAVP 7A 1 převeze posádku tři plus dvacet jedna vyzbrojených vojáků nebo 4, 536kg nákladu z lodě na pobřeží. Přídavné obrnění, automatický hasicí system, a výborné převozní schopnosti z něj udělali vozidlo mnoha možností. K dosažení podobnosti, byly změny aplikovány i na AAVP 7A 1, AAVC 7A 1 a AAVR 7A 1.

Realistický model. Důraz na detail

Realistický model. Důraz na detail

M-706, take známý jako V-100 Commando nebo XM706E2, vyroben byl společností Cadillac Gage v roce 1964 pro použití ve Vietnamu k průzkumům, eskortě konvoje, obraně plochy základen a ostatním bezpečnostním úkolům. Byli rozmístěny v Americké armádě a u Amerického letectva, taktéž u ARVN a Thajských jednotek, později jej zakoupili vojenští nadšenci a policejní složky všude na světě. S 25ti palcovým pancířem a zohýbaným povrchem byla posádka chráněna od malých střel, granátů a osobních min.

Realistický model. Důraz na detail

"Mi-24V/Mi-35 """"Hind E"""" Mi-24V (Hind-E) je další rozšířená verze dodávané Mi-24D. Změny se týkali více efektivního systému střel SHTURM-V s 9M114 (AT-6 Spiral) rádiem hlídanými proti tankovými střaelami vystřelenými ze dvou párů cylindrických podložek umístěných pod křídly. Také byli přidány raketové podložky B-8V pro rakety 20 80 mm S-8, UPK-23-250 podložky se dvěmi zásobníky Gsh-23L a 250 náboji, univerzální podložky GUV9A, které unesly 30 mm 9-A-800 automatický granátomet, nebo jeden 12.7 mm 9-A-624 čtyř zásobníkový samopal a dva čtyř zásobníkové 7.62 mm 9-A-622 samopaly. Byl vybaven motorem TV3-117V s rozšířenou charakteristikou, optimálním výfukovým mixérem, který chladil výfukové plyna, palivovou nádrž s kapacitou 450 litrů. Při válce v Afghanistánu, Mi-24V obdrželi naváděcí radar a varovný systém (RHAWS), infra červený zaměřovač (IRCM) a aktivní rušičku IRCM. Toto vybavení bylo instalováno také na pozdější Mi-24D, který byl někdy označován jako Hind Ds Mod. Degradovaná verze, která byla vyvážena mim země Varšavské smlouvy se jmenovala Mi-35."""

Realistický model. Důraz na detail